Jak vést děti k pohybu?

Jak vést děti k pohybu?

Před časem jsem dělala rozhovor s naším předním fyzioterapeutem Pavlem Kolářem. Ten se mimo jiné zabývá pohybovou patologií dětí, na jejímž základě rozvinul problematiku motorického pohybového vývoje a léčení poruch hybného systému. Zajímalo mě, co vnímá jako zásadní problém u dnešních dětí. Podle něj dnešním dětem chybí hlavně pohybová rozmanitost, jenom tak se mohou naučit vnímat své tělo. „K pohybovým dovednostem přidat také obratnost. K tomu je však nutné vytvořit podmínky. Nejen v rámci školy, ale i ve volném čase. My jsme lezli po stromech, pak hráli fotbal, hokej, spektrum pohybové činnosti bylo daleko širší. Dnes tyto možnosti moc nejsou. Vymizely plácky, kde si děti mohou hrát. Děti tráví většinu času za počítačem a u televize. Úroveň tělesné výchovy ve školách není nic moc. Klíčovou roli by měli sehrát hlavně rodiče, poskytnout dětem podmínky. V rodinách to začíná a končí. Rodiče si tuto důležitost často ale neuvědomují,“ řekl Pavel Kolář.

Příklady táhnou

Odborníci se shodují na tom, že nejdůležitější je vlastní příklad. „Pokud rodiče ráno vstanou, do práce se přepraví nějakým prostředkem, přijdou z práce a usednou k televizi, nevěnují se žádnému sportu, pohyb nepatří k jejich životnímu stylu, pak je těžké děti motivovat k pohybu. Nakonec spíše převládne životní přístup jejich rodičů,“ říká psycholožka Alena Vávrová.

Podle ní je to stejné jako s jídlem a učením – přirozeně se každé dítě rádo hýbe, potřebuje pohyb, nemusíme je k němu vést, jen je správně podporovat, reagovat na ně a oceňovat je, případně pohyb usměrňovat tak, aby byl pro dítě a jeho okolí bezpečný.

Podle poradkyně zdravého životního stylu Jany Altnerové je důležité dítě vést k pohybu odmala vlastním příkladem. „Dobré je, když je rodina aktivní, dítě se tak přirozeně seznamuje se zdravým životním stylem. Ideální jsou výlety, plavání nebo různé pohybové hry. Ze začátku je důležitá aktivita rodičů, dítě musí vhodně stimulovat různými podněty, například hra s míčem, schovávaná, turistika s hledáním pokladů, rodinné závody apod.,“ vysvětluje Jana Altnerová.

Pokud dítě nemá vztah ke sportu, je dobré je nutit, či přesvědčovat?

Sport má mnoho podob a důležité je spíše podporovat přirozený pohyb dítěte skrze pobyt venku, v přírodě, chůzi, pěší výlety, kolo, dětské venkovní hry, více, než již odmala pohyb dítěte „spoutat“ do nějaké přesné formy, podoby. Pohyb je dětem přirozený, i když některé k němu tíhnou více, jiné méně, ale do nějaké míry všechny. „Důležité je, aby dítě nezažívalo opakovaná selhání v oblasti jeho pohybu, projevu na motorické úrovni, pak se jeho vztah ke sportu obecně na celý život může zablokovat. Pokud se tak již stalo, nemá smysl dítě nutit. Je důležité respektovat rozhodnutí dítěte a podporovat to, aby zažívalo úspěch v jiné oblasti, jinde se rozvíjelo, tvořilo, navazovalo skrze jinou oblast vztahy s vrstevníky, učilo se dosahovat svých cílů, vyvíjet koncentrované úsilí v jednom směru, zdravě soutěžit apod. Ve sportu zdaleka totiž nejde jen o pohyb těla, ale i o širší sociální a psychický vývoj dítěte, vývoj jeho sebepojetí, sebevědomí, schopnosti dosahovat stanovených cílů, vztahu k jeho tělu atd. Má smysl dítě, které nemá chuť sportovat, motivovat k pohybu, ale určitě je nenutit, nebojovat s ním v tomto ohledu, neponižovat je, nekritizovat je za to,“ vysvětluje A. Vávrová.

Jana Altnerová je s psycholožkou zajedno, že děti se rozhodně nemají k čemukoli nutit, spíš objevovat spolu s dítětem jeho schopnosti. „Dětem je třeba nabídnout aktivní pohybový program. Dítě nemusí sportovat na profesionální úrovni, jsou různé kurzy, oddíly, kde se dětem věnují všestranně,“ uzavírá J. Altnerová.

Pokud už je dítě starší, jsou vhodné různé pohybové kroužky, kde je dobré rozpoznat přirozený talent dítěte. Důležité je hledat, co by ho mohlo dítě bavit. Vždy se dá něco vhodného najít, aniž by z dítěte musel být vrcholový sportovec.